Kavárna PRÁDELNA CAFÉ

novinky

Výstava Ulice Kuby potrvá od 7.1. do 7.2.2017

Více v sekci výstavy

Vážení a milí hosté,

O Vánocích budeme trochu odpočívat a to konkrétně ve dnech 23. - 26. 12. další pauzu si pak dáme 31. 12. a 1. 1. 2017.

Přejeme vám všem svátky plné smíchu.

Archiv novinek
scuk

2017

Martin Vojvoda: Ulice Kuby

leden 2017

Na Kubu jsem vyrazil v lednu roku 2015. Kuba mě přitahovala svojí historií a jako fotografa také svými barvami. Navštívil jsem Havanu, Viňales, Puerto Esperanza a Trinidad. Část z mé cesty jsem prošel pěšky. Kubánec nikdy pěšky nechodí, a pokud jen trochu může, jede autem, na motorce nebo na koni. Proto tam také nenajdete žádné značení ani turistické stezky. Vybíral jsem tedy silnice, které nebyly tolik frekventované. Kubánci jsou velmi milí lidé a, i když z mála, rádi se s Vámi podělí o jídlo, pozvou Vás na návštěvu, popovídají si. Navštívil jsem ryze mužskou zábavu – kohoutí zápasy. Kubánci se baví náramně, alkohol teče proudem, emoce jsou na hranici únosnosti. Jízda s Tonym, místním kápem, který mě svezl na návštěvu své tchýně svojí Amerikou s motorem Volha, také nebyla zrovna bezpečná. Opravovali jsme 2x motor a jednou kolo. Nejvíce mě však zaujala jejich nesvoboda. Zažil jsem komunismus a nikdy mi nedošlo, jak bídně jsme na tom vlastně byli. Nemyslím teď na hmotné statky, ale hlavně na tu svobodu mysli a slova. Neustálá přítomnost strachu byla u Kubánců cítit při každé konverzaci. Strachu a touhy. Tuší, že někde jinde je něco jinak, možná líp, ale představit si to většina nedovede. Svoji výhodu nad západním světem, která jim dává sílu přežít v té bídě, vidí ve zdravotnictví zdarma, nepřítomnosti drog (i když je většina zpitá již od rána) a nekonečný obdiv Fidelovi. Nyní se tak, se smrtí Castra, objevila pro spoustu Kubánců naděje možná ne na lepší, ale snad svobodnější život.

2016

Pravoslav Flak vystavuje

listopad 2016

Je nezvykle divat se na fotografie, ktere nam pripadaji spise jako graficke listy, podobne asamblazim ci kolazim. To vse obsahuji vystavena fotograficka vytvarna platna Pravoslava Flaka.
Fotografoval od zakovskych let a jako kameraman se prosadil zejmena v televizi, kde rad experimentoval s barvou.
Pretvarel tim realitu videnou jinak nez pouhym okem, ale chybela mu svoboda vyjadrovani. Tu nasel prave ve chvilich s fotoaparatem v ruce, kdy se nechal inspirovat tvary, stiny a barvou.
Zcela excelentne vyjadroval sve pocity, nahle napady, neco, co je mezi vnitrnim citenim a hrou s tvary.
Vznikaly cykly tvaroslovi, ojedinele ve vytvarnem vyjadrovani, vpravde flakovske. Kazdy originalne pojaty vyjev je originalem. V tom je nejen pracnost a pokora, ale i velke umeni. Doplnme i pohoda a hravost.
(Jaroslav Cerny)

Philip Crawford: Show Me Your Buttom

červen 2016

A Navel Gazing Project
It’s often the first question people ask… “What is that?!” Most people coming to this project initially search for some sort of clear representation. Lacking any immediate reference point in the small colorful rectangles, they quickly switch to exploring abstraction. They look for meaning in the lines and shades and, most importantly, that central shadowy pit or bulge that commands their attention.

These are belly button portraits.
Show Me Your Button is a collaborative and performance-based project. It is a collection of belly button portraits from people around the world. The concept is simple: take time to turn away from our own navel gazing and participate in building a lasting reminder that we are both unique and universal–that there is as much variation in our similarities as consistency in our differences.

THE UMBILICUS SCAR
Anatomically the navel, or umbilicus, is a depression or protrusion in the abdominal wall left after the removal of the umbilical cord. It is the last remnant of our maternal lifeline. It is a scar…and one that we all share. Its shape and size vary depending, first, on how the umbilical cord is cut, and, later, on an infinite set of genetic traits and life circumstances.

NAVEL GAZING
As defined by Merriam-Webster, navel gazing is “the activity of thinking too much or too deeply about yourself, your experiences, [or] your feelings….” It is a term increasingly used in popular culture. You can find it in the titles of hundreds if not thousands of personal blogs, books on pregnancy, weight loss, social commentaries on feminist movements, yoga, psychic belly button reading and a host of academic essay collections (although many in the Academy opt for the Greek, omphaloskepsis). Some consider concentration on
the navel as a precursor to meditation. Others simply value our little button-sized scar as a valuable reference to literal or rhetorical origin points.

NAVELS AND NARRATIVES
Is it really a surprise that we each spend a majority of our lives contemplating new opportunities, necessary to-dos, impending problems, possible solutions, well-laid plans, past mistakes, next steps, ideal outcomes, happy endings? Who else, if not us, will worry about the minutia of our story? In its rhetorical function, the navel serves is strikingly symbolic of our personal narratives. It represents not only the circumstances of our birth, but the seminal moments that shaped us–the things about ourselves which we often see but rarely question. In our small vestigial scar we glimpse all of the raw materials for what came after a brief and violent moment of our awakening. And though most of our daily energies are focused forward trying to keep up with changing scripts and twisting plotlines, many of us seek comfort not in the future, but in the foundational beliefs laid out in our own Genesis chapters.

BUTTONS AND BODY IMAGE
I’ve discovered that completing a belly button portrait is a surprisingly intimate experience, perhaps more so than traditional portraiture. Rather than the “alloverness” that comes from having someone capture your entire body–even nude–the intense focus on just your navel can be unsettling. It’s a sensitive area that provokes all types of selfconsciousness when scrutinized by someone else. More than once, I’ve had people warn me about their strange, abnormal, or otherwise imperfect navels. Love handles, umbilical hernias, overgrown happy trails, cesarean scars, cavernous innies, overzealous outies, jagged stretch marks…those personal imperfections that they’ve discovered in the course of their own navel gazing. This project would be incomplete without these infinite little variations.

Dorota Šebková - S kůží na trh

květen 2016

"S kůží na trh" je výstava zinu, který vznikl z kolekce kreslených, nalepovacích tetovaček.
Fotografie celé kolekce od Valentýny Janů jsou doprovázené jednoduchým vysvětlením příběhu samotné tetovačky.

Lucie Fenclová - Výstava

leden 2016

".....to je strašně těžký, psát něco o sobě. Já jsem vybrala věci, který vůbec netvoří soubor, ale jsou to fotky, který mám jednotlivě strašně ráda, jednu kvůli světlu, druhou kvůli atmosféře, třetí, kvůli tomu že je to odkaz na mýho dědu, další, protože to tenkrát byl můj pocit. Nakonec si myslim, že se k sobě fakt hodí, ne prostě jsem je tak vybrala, aby se k sobě hodily. Ale už se k sobě hodily, ještě než jsem to věděla, zkrátka a dobře, to neni ucelenej soubor, jsou to takový střípky, který, myslím si, sedí do Prádelny. Nechci teda aby se to nějak jmenovalo, chci aby to jen bylo moje."

2015

Martin Vojvoda - Botswana

říjen 2015

Fotografie z cesty po národních parcích Botswany

Botswana je vnitrozemský stát na jihu Afriky, kde se nacházejí dva nádherné národní parky, poušť Kalahari a delta řeky Okavango (největší vnitrozemská delta na světě).

Okavango je krajinou tisíce ostrovů, řeka Okavango nikdy nedosáhne oceánu a vlije se do pouště Kalahari,
kde je pohlcena pískem a vytvoří deltu o rozloze 16.000 km2.

V tomto biotopu je četný výskyt živočichů, zejména pak slonů, hrochů, antilop, krokodýlů, lvů, nosorožců aj., některé z nich můžete spatřit na fotografiích zde vystavených.

Martin Vojvoda je cestovatel a fotograf, který touží zachytit na svých fotografiích život ve své plnosti a rozmanitosti.

Nelli Bourová

srpen 2015

Doris Pekárková Oplová - Součásti

květen 2015

Říká se, že lidé se dělí na dvě skupiny – ti, kteří žijí na jednom místě (domorodci) a ti,
kteří jen procházejí. Jsem v té druhé, menšinové skupince, takzvaných „návštěvníků“.

Narodila jsem se v Plzni (1986), ale města, ve kterých jsem prožila alespoň část života,
jsou Praha, Beroun, Karlovy Vary, trochu i Uherské Hradiště a Most. Dnes bydlím
se svým báječným manželem v Plzni … odříkaného chleba největší krajíc.

V šestnácti letech jsem se naivně vydala do Prahy studovat Střední
uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Škola mě naučila řemeslo, naproti tomu
Praha mě naučila být soběstačným člověkem.

Po maturitě jsem se pokoušela o nějaké vysoké školy, však neúspěšně.
V první moment mě to mrzelo. Nyní při zpětném pohledu vidím, že pro můj
charakter bylo paradoxně větším vzděláním vysokou školu neabsolvovat.

Zhruba po pěti letech prožitých v Praze jsem dostala výpověď z práce. V ten moment
mi došlo, že jsem naprosto volná. Tak jsem se na sklonku roku 2010 uhnízdila v Berouně.
To ostatně není tak důležité jako samotné rozhodnutí, že si přeji živit se uměním.

Nevěřili byste tomu, jak můžou být očekávané hodnoty lidí již zmíněných tzv. „domorodců“
otočeny vzhůru nohama: "Raději malovat obraz, než jít večer do hospody?"
"A za poslední peníze si kupovat barvu místo chleba?"

Dodnes mne tyto názory občas upozorňují, zda jsem stále na správné cestě.
Vše jsem podřídila tomu, co miluji.

Po roce v Berouně následovalo mnoho dalších peripetií, ale o nich třeba jindy.
Někdy je opravdu šílené, jak člověka typu "návštěvník" svědí plosky nohou.

Svou upřímností a nečekaným úhlem pohledu na svět si přeji
obdarovávat druhé, aby si více vážili sami sebe.

Přeji si, aby lidé u mých obrazů mohli přemýšlet o sobě samých
a tak se stávat lepšími lidmi.


Více zde: http://www.dotatelier.com/malir-obrazu/o-maliri-obrazu/

2014

PASTYL: BIG POSTERS

říjen 2014

BIG love, BIG dream, BIG ball... Prádelna café má svoji první BIG kolekci plakátů.

LÉKAŘI BEZ HRANIC

srpen 2014

VINCENT TREMEAU: LÉČBA TBC V KYRGYZSTÁNU

MIRKA VITÁSKOVÁ: JAKO DOMA

březen 2014

Výstava obsahuje koláže vzniklé z akvarelových ploch, předem připravených, později přesně střižených tvarů. První fáze tedy byla čistě meditativní.

Koláže posléze vznikaly intuitivně, jako hra a hledání. Někdy šlo o rychlý proces, jindy naopak.
Vidím v nich pohyb, předměty a souvislosti, odkazy na mé oblíbené umělce..

Dále jsou součástí výstavy kresby tužkou, které vznikaly taktéž intuitivně, jde o úzký výběr, postupně se v nich začínaly objevovat kresby muže-stolku, o něco starší je pak kresba portrét "palmokluk". Je to můj oblíbený portrét-vtip s podtitulem "i need holiday".

Název výstavy je jednak odhalením skutečnosti, že po zhruba dvou letech v Praze, nacházím zde svůj domov a zázemí, plus fakt, že vždy nejraději tvořím na místě, kde zároveň žiju, vracím se ke tvoření bez plánování a rozmyslu, mohu je kdykoliv měnit, nemám od nich odstup. Jsou součástí života, bytu. I přenesením do malého útulného prostoru kavárny se tento dojem myslím zachová.

Mirka Vitásková
Narozena 29.11.1984 v Ostravě.
Studium Fakulta Umění Ostravské univerzity v ateliéru malby u Františka Kowolowského

Samostatné výstavy:
Galerie Kruh Ostrava 2012
Galerie NOD Praha 2013 "Na hřebenech hor vlasy češu".
Kavárna tři plus jedna Praha 2013 "Ahoj, čau."

RICARDO PRAGA

únor 2014

"Ricardo Praga is a contemporary artist living and developing his work in Prague and Berlin.

He earned a Multimedia degree in Portugal while still living within the city of Porto. Since then, the artist participated in several international Fine Art projects while developing a special relation with photography.

Ricardo Praga´s work has been presented in several Art festivals all over the Europe such as Fiarte (Spain), Prague Photo Festival and during the Sarajevo Film Festival.

The year 2014 for Praga’s career started with showcases at Madeira International Art Biennale (Madeira Islands), House of Culture (Setúbal/South Portugal), Carpe Diem (Collective exhibition CheckCzech) and recently at Prádelna Café. These exhibitions are installed with the aim to introduce to the public most of his projects developed till now as a preparation for the next showcase, which will be a new collection presented with the cooperation of the United Photo Press organization at the 7th edition of the Prague Photo Festival.

More about Ricardo Praga, you can see at:

www.ricardopraga.com

www.saatchiart.com/RicardoPragaPhotography

2013

BOOKMARKLOVERS: Záložky

prosinec 2013

Originální knižní záložky s tématy klasických děl.

SILNÁ KÁVA

říjen 2013

Blíží se nová výstava. A protože říjen je letos měsícem voleb, není to výstava tak úplně apolitická. Budeme se bavit s. happeningy Pražského fóra. Výstava se jmenuje SILNÁ KÁVA, potrvá do 26. 10. Všichni jste zváni na vernisáž dne 16. 10. 2013 od 20:00.

POSTER44: Tisky

červen 2013

Po celé léto, a pak ještě v září, budou v Prádelně viset tisky děl nezávislých umělců. Od každého originálu je vytištěno zpravidla 44 kopií, číslovaných, podepsaných a opatřených certifikátem. Během doby konání budou dílka obměňována, abyste zůstali ve střehu. Celý projekt má na svědomí POSTER44. Výstava je prodejní a vše a ještě mnohem víc je ke koupi na www.poster44.cz

Katka Rydlová: Barvy nálad

květen 2013

Katka o výstavě - Výstava s názvem Barvy nálad vypovídá především o mě jako člověku, veškeré mé cítění se odráží v nápadech, fantazii, volbě barev a tvarů. Každá tvar vypovídá o životní situaci, barva o citu. Každým dnem se budím s novými nápady, které přicházení sami, někdy více, někdy méně, ale když jsem smutná, radši netvořím, protože nemám ráda tmavé a ponuré obrazy. Nejraději používám barvy veselé, které rozehrají interiér a pokaždé když se na ně podíváte, něco vás znovu a znovu zaujme. Snažím se propojit barvu s tvarem tak aby si barva pohrávala s tvarem a tvar s barvou, jen tak můžou být ve vzájemné harmonii a doplňovat se.

Katka o Katce - Jmenuji se Kateřina Rydlová, pocházím z městečka nedaleko Náchoda, vyrostla jsem na vesnici, za což jsem opravdu vděčná, protože mě stále obklopuje spousta inspirace. Nyní studuji v Praze obor Užitá malba na Střední uměleckoprůmyslové škole dále bych si přála věnovat nejen volné tvorbě ale zaujalo mě sklo jako materiál, určitě nechci zůstat jen u plošné tvorby, ale rozehrát tvary a fantazii i v prostoru.

Jitka Zajíčková: Nasbíráno cestou

duben 2013

Jitka Zajíčková má ráda práci s papírem, malbu akvarelem, recyklaci, kombinuje vlastnosti různých materiálů i výtvarných technik. V rámci projektu na podporu dětského čtenářství Pohádky pro společné čtení vypracovala metodický postup pro Pohádkovou kreativní dílnu, kterou bude prezentovat na letošním veletrhu Svět knihy.

Ilustruje pohádkové sešity upravené pro potřeby dětí s dyslexií. Jako ilustrátorka je zapojena do projektu na podporu předčasně narozených dětí o.s. Nedoklubko, svými ilustracemi přispívá do nekomerčního časopisu Klobouk na pařezu, pro časopis Babybook tvoří kreativní rubriku s návody na vyrábění pro děti, spolupracuje jako redaktorka s několika weby pro děti a rodiče.Vymýšlí návody pro vyrábění s dětmi a pracovní listy na rozvoj grafomotoriky, ráda připraví výtvarnou dílnu.

Obdivuje krásu maličkostí a oživuje zdánlivě nepotřebné. Její recyklované šperky z plastů byly k vidění např. v Moravském zemském muzeu v Brně.

Anna Beránková: Biošatník

březen 2013

Výstava originálního oblečení z barevně rostlé biobavlny.

Potrvá celý březen.

Mike Ivsin: O hvězdách a kruzích/Of Stars and Rings

únor 2013

Computer graphics by Mike Ivsin.

Výstava je prodejní a potrvá celý únor.

Markéta Solecká: NeJEN živelNICE

leden 2013

NeJEN živelNICE se jmenuje výstava maleb Markety Solecké.

Výstava je prodejní a potrvá celý leden.

2012

Petr Poš: Grafika

prosinec 2012

Petr Poš
nar. 2. 1. 1944 v Praze

Vystudoval Střední školu uměleckoprůmyslovou na Žižkově, VŠ uměleckoprůmyslovou v Praze (prof. Adolf Hoffmeister), roční stáž na Královské akademii v Bruselu (prof. Roger Dewint).

Věnuje se volné grafice, animovanému filmu, ilustraci atd. Je dvojnásobným nositelem ceny Český lev za výtvarný přínos animovanému filmu za šest filmů z cyklu „Fimfárum“ Jana Wericha. Je autorem zhruba šedesáti filmových a jiných plakátů, padesáti ilustrovaných knih a nositelem dalších českých i mezinárodních ocenění. Petr Poš realizoval zhruba padesátku výstav v Čechách i v cizině.

Jana Štěpánová: Obrázky nad pohovku

listopad 2012

Fotografie z cyklů Týden a Kůže a mušelín

Výstava je prodejní a potrvá celý listopad.

Mark Rohel: Much Touch

říjen 2012

MARK ROHEL
Mark Rohel se narodil v Londýně v roce 1985. Po dokončení studia na Rudolf Steiner school blízko Londýna studoval Ilustraci a animaci v Gloucestershire. Poté se v roce 2006 přestěhoval do Prahy, kde se zdokonalil ve své umělecké tvorbě a vytvořil reprodukci olejových maleb. Od roku 2010 do roku 2012 studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy á výchova. V roce 2011 vyhrál cenu Sv. Lukáše.
Momentálně studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jiřího Černického.

MUCH TOUCH
Tato výstava je výsledkem více než roční práce Marka Rohela a jejím tématem je Dotýkání. Vzestup technologie dotykových obrazovek, bezproblémové asimilace tabletů a komunikačních platforem do našich každodenních životů, ovlivňuje způsob naší vzájemné komunikace. Dotýkáme se fyzicky, dotýkáme se idejí a dotýkají se nás události a okolnosti. V současnosti tiskneme tlačítka a přejíždíme prsty po dotykové obrazovce. Toužíme vstoupit do vysoce stimulativního a digitálního světa. Vybíráme si mezi čímsi reálným a virtuálním, mezi tady a tam. Touch much je tady.

Podmínky pro výstavy

Výstavní prostor postupuje Prádelna café vystavujícímu za následujících podmínek: